Leo Gudas: Hrát se zetěm? Neuvy to bude mít těžší!

Na led, kde získal tituly se Spartou v letech 1990 a 1993, se vrací tvrdý obránce Leo Gudas. Ve výběru sparťanských ikon se postaví v obraně před svého zetě Michala Neuvirtha. "Těžší to bude mít určitě on," řekl při dohledu svého vnuka na holešovickém kluzišti.

Co se vám vybaví při návratu do holešovické Sportovní haly Fortuna?
Hlavně krásné vzpomínky na to, když jsme tu vyhráli titul v devadesátém roce. Byly to nádherné oslavy, a hlavně super parta.

Jak na vás hala působila, když jste do ní poprvé vstoupil jako mladík přicházející z Liberce?
První dva roky jsme hráli na Slavii, hala se rekonstruovala. Potom to ale byla nádhera. Když do Sportovní haly dorazilo deset až patnáct tisíc diváků, bylo to neuvěřitelný.

Máte tady dodnes nějaká svá oblíbená místa?
Určitě na střídačce, úplně na kraji, co nejdál od trenérů. (smích)

Ve Spartě jste začínal ve chvíli, kdy čekala přes třicet let na titul. Co se vám z té doby, než jste musel narukovat na vojnu, vybavuje?
Bylo tu starší mužstvo. Super kluci, se kterými se parádně hrálo. Pro mě to byla obrovská škola. Vždyť mi bylo jen necelých osmnáct let, když jsem do Sparty přišel. Byla to neuvěřitelná hokejová i životní škola.

První titul přišel krátce po Sametové revoluci. V čem byla největší síla tohoto týmu?
To bylo naopak daleko mladší mužstvo. Utvořila se skvělá parta mladých študáků, kteří bojovali za svůj mančaft. V playoff nám tehdy obrovsky pomohla třetí lajna, která v sezoně moc gólů nedávala, ale pak dávali každý zápas gól nebo dva.

Fanoušci tehdy po závěrečném hvizdu vtrhli na ledovou plochu a vy se museli se spoluhráči složitě hledat. Jaké byly oslavy z vašeho pohledu?
Bylo to nádherný. Oslavili to s námi. Ty největší oslavy pak ale stejně proběhly v kabině a pak ve městě. V kabině to tehdy skvěle fungovalo a oslavy s diváky přímo na ledě byl zážitek, na který se nezapomíná.

Poté se vám podařilo vyhrát i poslední federální titul, a to po vašem návratu z angažmá v Německu. Na které ze spoluhráčů z tehdejšího týmu nejraději vzpomínáte?
Vrátil jsem se před playoff, na první zápas mě, myslím, trenér tehdy nepostavil. Pak jsem měl za úkol hlídat ty nejlepší hráče soupeře. Nelze vybrat jednoho spoluhráče. Byli tam znovu i mladí kluci, třeba David Výborný. Hráči, kteří toho poté ještě ukázali hodně.

Naposledy jste v roli trenéra působil v exotickém Kuvajtu. Co vám dalo toto kariérní období?
Po hokejové stránce mi toho moc nedalo. Ale rád cestuji, poznal jsem nový svět i mentalitu. Byl jsem na mistrovství světa s nároďákem Kuvajtu, takže i zpestření pro můj život.

Už trénujete na Návrat legend v Holešovicích?
Moc se zatím nepřipravuju. Nebyl jsem posledních deset dní vůbec na ledě.

Zahrajete si poprvé se svým zetěm Michalem Neuvirthem, který bude ve sparťanské brance. Kdo z vás to bude mít náročnější?
Samozřejmě, že on. Když pustí gól, asi mu něco řekneme!

Sledujete každý zápas svého syna Radka Gudase?
Sleduju poctivě. Pár dní zpět jsem ho sledoval ve dvě ráno.

Už jste mu řekl, že za necelý měsíc bude moct sledovat on vás?
Ještě ne, ale pravděpodobně to už ví od Michala Neuvirtha. Takže to asi sledovat bude. (smích)