Sivek: Sparta je pro mě nejvíc, s tátou ji řešíme

Ve Spartě zanechal Michal Sivek nesmazatelnou stopu. Bývalý úspěšný útočník získal tři tituly, a přestože ukončil kariéru dříve kvůli zranění, s naším klubem zůstává v kontaktu často coby hráčský agent a trenér třetí třídy. „Pro mě je Sparta úplně nejvíc. Jsem strašně rád, že mohu být i nadále blízko svému klubu,“ má jasno účastník, který se rovněž zúčastní prosincového Návratu legend.

Blíží se oslavy Sparty a s ním spojený očekávaný Návrat legend v Holešovicích. Jak se těšíte?
Strašně moc. Především na všechny ty kluky, se kterými jsem hrál. Samozřejmě se s mnoha z nich dodnes potkávám, ale další přijedou a uvidíme se po dlouhé době. Věřím, že to bude parádní akce a užijeme si společně celý víkend.

Půjde pravděpodobně o poslední opravdu velký zápas v legendárních Holešovicích. Co pro vás Sportovní hala znamená?
Strávil jsem v ní podstatnou část své hokejové kariéry, dodnes chodím pravidelně na její led. Pokud si pamatuji, tak se s ní spousta fanoušků nestihla pořádně rozloučit. Je dobře, že dostane ještě jeden velký sparťanský zápas.

Berete práci trenéra třetí třídy jako takové odreagování od práce agenta?
Trenérem bych se asi nenazval. (směje se) Spíš jsem takový pomocník a jeden z mnoha asistentů v kategorii, kde hraje i můj syn. Za mě je jedině dobře, že se bývalí hráči se sparťanskou minulostí zapojí do tréninku s dětmi a předávají jim svoje zkušenosti. Herní praxe a minulost se nám hodí. Nechci říkat, že bez nás bývalých hráčů malí hokejisté nezískají zkušenosti, ale určitě je skvělé, že kluci, kteří v klubu v minulosti působili, mohou být součástí klubu i po skončení své aktivní kariéry. Znají prostředí a všechno ostatní okolo. Co se týče přímo mě, na Spartě působím od tří let. V podstatě se kolem ní motám čtyřicet let. Snažím se tedy na kluky přenášet nejenom herní dovednosti, ale také tu správnou atmosféru a pochopení fungování celého klubu.

Jak dobře má zatím našlápnuto váš malý syn?
Tohle vůbec nemůžu hodnotit. Ještě je hrozně brzo. Kluka hokej zatím baví, což je pro mě nejdůležitější. Pokud se v budoucnu bude živit hokejem, bude to jeho volba, která je ale opravdu strašně daleko. Bude to čistě jeho rozhodnutí. Důležitější je pro mě, aby byl zdravý a vyrostl z něj dobrý člověk.

Jaký jste typ otce? Raději chválíte nebo spíše vytýkáte, co příště udělat lépe?
V tomhle ohledu jsem měl a stále mám skvělého tátu, který byl na nás přísnější, než jsem já teď. Snažím jít trošku jinou cestou, mírnější. Doba pokročila. Nechávám to na synovi, aby si sám řekl a přišel na to, co potřebuje. Samozřejmě mu poradím, ale občas si natlouct je také potřeba. Nějaké emoce pokaždé přijdou, ale snažím se být klidnější. Pro malé děti by měl být hokej především zábava a nějaká vidina budoucího úspěchu není v tuhle chvíli na místě.

Jako hráč jste získal se Spartou hned tři mistrovské tituly. Který z nich byl nejsladší?
Všechny byly fantastické. Za mě byl ale nejlepší ten, když jsme v roce 2006 porazili ve finále Slavii. Byla to parádní bitva o Prahu. To je to nejlepší, co může sparťan ve své kariéře zažít. Hrálo se v jednom městě a nikam jsme necestovali. Lidi žili hokejem. Finále se Slavií bylo za mě jednoznačně nejlepší.

V kariéře jste toho zažil opravdu hodně. Litujete nyní zpětně nějakého rozhodnutí?
Těžko říct. Myslím si, že všechno bylo tak, jak mělo. Faktem je, že v dnešní době mají kluci informace, které jsme my neměli. Ať už o tréninku, stravě, regeneraci a podobně. Tohle jsme my tenkrát tolik neřešili. Některé tréninky, které jsem absolvoval, byly opravdu jako ze staré školy. Možná jsem si mohl oddálit konec své kariéry, kdybych věděl věci, které vím teď. Jinak ale ničeho nelituji.

Zmínil jste vašeho tátu Viliama, který je manažerskou legendou Sparty. Jak často se spolu vídáte?
Teď už bohužel tolik ne. I když jsou naše kanceláře ve stejném areálu, táta má už přeci jenom více volna. Nejsme spolu v každodenním kontaktu, ale když se potkáme, o Spartě, která je součástí našeho života, se bavíme. Takhle to bylo a vždycky bude. Probíráme spolu různé věci, ale spíše už jako dva fanoušci.

Spartou v historii prošla řada úspěšných generací. Čím podle vás nejvíce přitahuje?
Už podle názvu: Sparta Praha. Pro nás pro Pražáky je speciální. Pro lidi mimo Prahu je to největší soupeř, je to klub, který vzbuzuje nejvíc emocí, ať už kladných nebo záporných. Když máte možnost vyrůstat v takovém klubu, brzy pochopíte, že každý zápas musíte hrát na sto procent, že proti Spartě nikdo nepoleví. Pro mě je Sparta úplně nejvíc. Jsem strašně rád, že mohu být i nadále blízko svému klubu.

Je skvělé prožívat s hráči jejich kariéry!

Kolikátým rokem zastupujete profesionální hokejisty a co vás nejvíce baví?
Jako hráčský agent pracuji od roku 2009, s aktivní kariérou jsem skončil jen rok předtím. Jestli dobře počítám, práci agenta se věnuji už nějakých patnáct let. A co mě nejvíc baví? Určitě to, že jsem zůstal u hokeje a mohu s kluky, které zastupuji a řeším jejich budoucnost, prožívat jejich kariéry znovu a znovu. To je pro mě nejvíc.

Co jste se za poslední roky naučil? Která věc vás nejvíce obohatila?
Těžká otázka. Musím říct, že každý den se učím. Tahle práce je opravdu jedinečná, pestrá a přináší s sebou spoustu zajímavého. Většina toho ale stejně vychází z hokeje, ve kterém se pohybuji celý život. Naučil jsem se trpělivosti, dále hledání kompromisu, který je v naší branži velmi důležitý. A samozřejmě velkou roli hraje komunikace. Ta je jednou z nejdůležitějších věcí vůbec.

Můžete přiblížit, co vaše práce obsahuje?
V první řadě hledáme hráčům působiště v klubech, bavíme se nyní o profesionálních hokejistech. To je jedna část naší práce. Věnujeme se ale také mladým klukům, kteří mají své kariéry teprve před sebou. Klíčové je už v počátku předávat důležité informace a pomoci klukům najít jejich správnou cestu. Je pro nás velmi důležité, aby všichni věděli, co je potřeba dělat proto, aby se jednou stali profesionálním hokejistou.

Cesta je strašně dlouhá a trnitá. Hokej není jen o radosti, kluci si občas pořádně namelou a naše práce je stát při nich a pomoci jim zpátky na nohy. Snažíme se být klukům po ruce a když je třeba, tak správně poradit a pomoci. Můj den je rozdělen do několika fází. Je v tom kancelářská práce, tvorba smluv, telefonáty s klienty a manažery. Sledujeme a rozebíráme zápasy, bavíme se se skauty. V našem týmu máme právníky, daňové poradce, kondiční speciality i mentory. Práce a témat je opravdu dost.

Jezdíte často pracovně i do zahraničí?
Samozřejmě, naši klienti hrají po celém světě, to k tomu patří. Na cestách trávíme spousty dní.

Proč jste se rozhodl právě pro práci hráčského agenta?
Chtěl jsem zůstat nějakým způsobem u hokeje a klukům pomáhat v jejich budoucím rozvoji. Věřil jsem a stále věřím, že můžu klukům pomoct a mám jim co nabídnout. Chtěl jsem mít svobodu a trochu si odpočinout, ale zároveň zůstat u svého koníčku. Jsem rád, že se mi to splnilo.

Když vás poslouchám, trénování vás tehdy nelákalo?
Ano, přemýšlel jsem i tímhle směrem. Rozhodoval jsem se mezi trénováním a zastupováním hráčů. Práce trenéra je rutinní, časově i stresem hodně podobná životu hokejisty, což jsem v tu dobu nehledal. Tenkrát to bylo i o příležitosti. Oslovil mě můj bývalý agent pan Henyš, který potřeboval pomocníka. Pan Henyš mě tímto směrem nakopnul dopředu a za to mu zpětně moc děkuji, byl skvělý učitel.

Komunikujete se svými hráči často?
Opravdu velmi často, ale záleží také na jednotlivých klientech. Někdo z nich vyžaduje denní komunikaci, někdo má zase raději komunikace méně. Někomu zase stačí to, že sjednáme s klubem kontrakt a poté se chce soustředit sám na sebe. Klientů máme hodně, v tomhle ohledu je to různorodé. V naší agentuře zabezpečuje servis hráčům více agentů. Když budu mluvit za sebe, s hráči mluvím denně.

Jak to chodí v praxi? Vyhledáváte nové klienty spíše vy, nebo přichází oni k vám?
Většinou si klienty hledáme sami. Stále častěji se ale stává, že hráči nejsou spokojeni se zastupováním a na základě dobrých referencí se ozvou a chtějí od nás pomoc.

Jednání o nové smlouvě zabere někdy spoustu času. Udržujete s kluby stabilnější kontakt?
Dá se říct, že komunikujeme na denní bázi, jelikož ve většině týmů zastupujeme hned několik kluků. Navíc spoustu manažerů dělají bývalí hráči, se spoustou z nich jsme hráli, a tak si máme vždycky co říct.